Elektronová paramagnetická rezonance (EPR) je druh technologie magnetické rezonance vzniklé z magnetického momentu nepárových elektronů. Lze jej použít ke kvalitativní a kvantitativní detekci nepárových elektronů obsažených v atomech nebo molekulách látek a jejich zkoumání. Strukturální charakteristiky okolního prostředí. U volných radikálů nemá orbitální magnetický moment téměř žádný vliv a většina celkového magnetického momentu (nad 99 %) se podílí na elektronovém spinu, proto se elektronová paramagnetická rezonance také nazývá „elektronová spinová rezonance“ (ESR).

Elektronová paramagnetická rezonance byla poprvé objevena bývalým sovětským fyzikem E·K·Zavoisem v roce 1944 z MnCl2, CuCl2 a dalších paramagnetických solí. Fyzici poprvé použili tuto techniku ​​ke studiu elektronické struktury, krystalové struktury, dipólového momentu a molekulární struktury určitých komplexních atomů. Na základě výsledků měření elektronové paramagnetické rezonance chemici objasnili chemické vazby a distribuce elektronové hustoty v komplexních organických sloučeninách a také mnoho problémů souvisejících s reakčním mechanismem. Američan B. Commoner a kol. zavedli technologii elektronové paramagnetické rezonance do oblasti biologie poprvé v roce 1954. Pozorovali existenci volných radikálů v některých rostlinných a živočišných materiálech. Od 60. let 20. století se díky neustálému zdokonalování přístrojů a neustálé inovaci technologie využívá technologie elektronové paramagnetické rezonance ve fyzice, polovodičích, organické chemii, komplexní chemii, radiační chemii, chemickém inženýrství, mořské chemii, katalyzátorech, biologii a biologie. Je široce používán v mnoha oblastech, jako je chemie, medicína, věda o životním prostředí a geologický průzkum.