Elektronová paramagnetická rezonance (EPR) je druh magnetické rezonanční technologie, která vychází z magnetického momentu nepárových elektronů. Lze ji použít ke kvalitativní a kvantitativní detekci nepárových elektronů obsažených v atomech nebo molekulách látek a k jejich zkoumání. Zkoumá strukturní charakteristiky okolního prostředí. U volných radikálů nemá orbitální magnetický moment téměř žádný vliv a většina celkového magnetického momentu (nad 99 %) přispívá ke spinu elektronu, proto se elektronová paramagnetická rezonance nazývá také „elektronová spinová rezonance“ (ESR).

Elektronovou paramagnetickou rezonanci poprvé objevil v roce 1944 bývalý sovětský fyzik E. K. Zavois z MnCl2, CuCl2 a dalších paramagnetických solí. Fyzici tuto techniku ​​poprvé použili ke studiu elektronické struktury, krystalové struktury, dipólového momentu a molekulární struktury určitých komplexních atomů. Na základě výsledků měření elektronové paramagnetické rezonance chemici objasnili chemické vazby a distribuci elektronové hustoty ve komplexních organických sloučeninách, stejně jako mnoho problémů souvisejících s mechanismem reakce. Američan B. Commoner a kol. poprvé zavedli technologii elektronové paramagnetické rezonance do oblasti biologie v roce 1954. Pozorovali existenci volných radikálů v některých rostlinných a živočišných materiálech. Od 60. let 20. století se technologie elektronové paramagnetické rezonance díky neustálému zdokonalování přístrojů a neustálým inovacím technologií používá ve fyzice, polovodičích, organické chemii, komplexní chemii, radiační chemii, chemickém inženýrství, mořské chemii, katalyzátorech, biologii a biologii. Našla široké využití v mnoha oblastech, jako je chemie, medicína, environmentální vědy a geologický průzkum.