Objev MRI

Fyzikálním základem zobrazování magnetickou rezonancí (MRI) je fenomén nukleární magnetické rezonance (NMR). Aby se zabránilo tomu, že slovo „jaderná“ vyvolává u lidí strach a eliminuje riziko jaderného záření při inspekcích NMR, změnila současná akademická obec jadernou magnetickou rezonanci na magnetickou rezonanci (MR). Fenomén MR objevil Bloch ze Stanfordovy univerzity a Purcell z Harvardské univerzity v roce 1946 a oba získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1952. V roce 1967 Jasper Jackson poprvé získal MR signály živých tkání u zvířat. V roce 1971 Damian ze Státní univerzity v New Yorku ve Spojených státech navrhl, že je možné použít fenomén magnetické rezonance k diagnostice rakoviny. V roce 1973 použil Lauterbur pomocí gradientových magnetických polí k řešení problému prostorového polohování signálů MR a získal první dvourozměrný MR obraz vodního modelu, který položil základ pro aplikaci MRI v lékařské oblasti. První snímek lidského těla magnetickou rezonancí se zrodil v roce 1978.

V roce 1980 byl úspěšně vyvinut skener MRI pro diagnostiku nemocí a začala klinická aplikace. Mezinárodní společnost pro magnetickou rezonanci byla formálně založena v roce 1982, což urychlilo aplikaci této nové technologie v lékařských diagnostických a vědeckých výzkumných jednotkách. V roce 2003 Lauterbu a Mansfield společně získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu jako uznání jejich hlavních objevů ve výzkumu zobrazování magnetickou rezonancí.